Váš prohlížeč nepodporuje Javu.


Vítám vás na mé stránce s vlky. Všechny věci, které tu najdete jsou moje vlastní, tak je, prosím vás, nedávejte na svou vlastní stránku bez mého svolení.

Co Vlk? Člověk?
Autor: Já (Silka - Wilka :-)

Potichu přechází vrcholky hor,
ztrácí se stínem všech stromů,
Slunce už zapadá, žene ho vpřed,
touha ho vede zpět domů.

Na noční obloze první hvězda
a na louce stín poslední.
Čistá mysl a jasný rozum,
v cíli dřív, než se rozední.

Najednou z ticha nočního šera
jediná hvězda září víc.
Myšlenka na domov ztrácí se pryč
a hlas Boha jde jemu vstříc.

Zastav se, otoč se, navrať se zpět.
Vím. Víru v Bratra jsi ztratil.
Však nikdo neumí být jen zlý. Tak
běž, řekni, aby se vrátil.

Vidíš v něm potvoru bez srdce, zlou.
Podívej, on také dýchá!
A v jeho žilách koluje krev,
pláče, směje se a vzdychá!

Ano, jeho oči umějí lhát,
však umějí se také smát.
Podívej - živý je! Je to Tvůj Bratr!
Ty nesmíš svou naději vzdát.

Že pokoušel jsi se už mnohokrát
jít za ním a odpustit lež?
Máš snad strach z dalšího neúspěchu?
To ne. Nezdráhej se a běž!

Opravdu, zkoušel jsem to už mockrát.
Ale je to jenom šelma,
pobíjí svoje ovečky, vládce -
a citu žádného nemá.

Přiblížím-li se, či kdokoliv z nás,
on zuby své hned vycení.
Neuteču-li, zabije mne
a to se nikdy nezmění.

Je bestie krutá a prohnaná,
vždyť vybil nám veškerou zvěř.
A když mu dám šanci jedinou, hned
pokouše mne, tak tomu věř.

Nechci jít, nepůjdu, neotočím
svou cestu pro tak marný cíl.
Ty oči být kruté nepřestanou
ani když ujdu tolik mil.

Světlo Boží pomalu zhasíná,
ač silnější je slyšet hlas:
Ne. Tvoje víra v Tobě zůstala.
Ty půjdeš a nezklameš nás.

Opět noc nastala tichá jak stín,
jako vesmír nekonečná,
v hlavě se myšlenky stále vrací
a slova Boží jsou věčná.

Nemám strach ze smrti, ani z cesty,
Nemám strach z očí té Šelmy.
Obavy mám jen z pravdy slov Božích.
A té já bojím se velmi.

Z noční můry ho zpěv ptáků budí,
takový nepříjemný den.
Teď sám sebe marně v duši se ptá
zdalipak byl to jenom sen.

Daleko domů je, daleko zpět,
Bůh řekl, že domov počká.
Vrací se. Snad splní svůj úkol a
jen Bůh ví, čeho se dočká.

Měsíc a Slunce, hvězdy a nebe
jak se ten čas cestou střídá.
Hlad a stesk po svém rodném domově
přitom stejně neuhlídá.

Přece se cesta den za dnem krátí,
vždyť tohle místo dávno zná.
Jak je to možné? Zdá se mu, že se
už vůbec v ničem nevyzná.

Ten dům tu stojí už hodně dlouho.
Tento strom a vrch zná také!
Je na místě. Teď srdcem prochází
mu pocity všelijaké.

Sleduje doupě, dům nepřítele,
pomalu vchází k němu strach.
Teď pokusí s Bratrem se spřátelit
přestože ví, že je to vrah.

Sedí a čeká. Strach a obavy
ho přinutily chvíli stát.
Boží slova stále tak jasně zní,
není vůbec čeho se bát.

Není to šelma, která by jenom
zabíjela na potkání.
Není to zlo které na každého
jen vrčí a zuby cení.

Obchází doupě a hledá v něm vchod.
Tak zdalipak uvnitř je On?
Najednou zahlédl jeho pohyb
a srdce bije jako zvon.

Oči z doupěte vetřelce vidí,
nyní hledí si tváří v tvář.
Oběma zdá se, že do minuty
vejde se celý kalendář.

Ve Tvých očích je strach jako je v mých,
možná, že cit opravdu máš.
Přišel jsem se smířit. Odlož svůj hněv,
nebo mě nikdy nepoznáš.

A když odvážil se blíž, tak uvnitř
se postava hned schovala.
Neboj se, zvíře, i mezi námi
přátelská síla bývala.

Také vidíš ve mně zlého tvora,
ale já Ti neublížím.
Když se neukážeš, budu zklamán,
to když Tvůj hlas neuslyším.

Jak pomalu tiše přichází blíž,
už je u vchodu doupěte,
najednou ztrácí se strach a víra
mu v srdci rázem vykvete.

Vždyť Bůh má pravdu, ty nejsi netvor,
my spřátelit se můžeme.
Začíná období vyjasnění:
Společnou cestou vyjdeme.

Neboj se, tvorečku. Podej mi pac,
usměj se na mě, pojď blíže.
To není past, já nejsem nepřítel.
Odstraňme vzájemné mříže.

Když seděl u vchodu, přistoupil dál,
vidí, že Bratr se dívá.
Osmělil se a čas vyjasnění
se právě teď odehrává.

Bojácné zdají se oči Bratra
však slova zdála se vlídná.
Zmýlil se Bůh? Či byl jsem to já? Snad
má řeč nebyla dost silná?

Z cesty své domů sešel jsem, abych
Světlo z té výše uposlech'.
Už necítím zlobu. Postrádám jen
naději a ztrácím svůj dech.

Kolikrát toužil jsem být něčím víc
než pouhopouhým zvířetem.
Dnes co bych dal pro to žít zas doma
svým bezstarostným životem.

Má je snad vina? Vždyť osud to chtěl.
A Bůh se mi zjevil jak sen.
Tak proč končí den, když já tu ležím
Bratrskou rukou zastřelen.

Oblečte si vlka
Hra udělaná ve flashi. Zazipovaný EXE soubor, 177Kb.

Vlčí vytí - Zvuk wave
(z dokumentu The Wildlife Special: Wolf); 139 KB

Akela Taka

I'm Helping Save The Wolf